Hod oštěpem je atletická disciplína. Má svůj původ ve vojenském výcviku starých Řeků, byla i součástí starověkého olympijského pětiboje. Existují tři různé styly držení oštěpu. Většina nejlepších oštěpařů používá finský styl. Nářadí se drží mezi palcem a třemi posledními prsty, zatímco ukazováček je vespod. Aby hod platil, musí oštěp letět do kruhové výseče vymezené bílými čarami. Musí rovněž dopadnout hlavicí (přední část oštěpu) napřed, není však nutné, aby se zabodl do země (ale musí zanechat stopu). Hod oštěpem se závodí samostatně, ale také jako součást mužského desetiboje a ženského sedmiboje.
Ženský oštěp je poněkud kratší a lehčí než mužský typ (váží 600 g oproti 800 g u mužského oštěpu). Před úpravou těžiště oštěpu drželi světový rekord NěmciUwe Hohn (104,80 m z roku 1984) a Petra Felkeová (80,00 m z roku 1988). A právě přehození fotbalového hřiště Hohnem vedlo IAAF v dubnu 1986 k rozhodnutí posunout těžiště o 4 cm dopředu, čímž jednak došlo ke zkrácení vzdálenosti hodů o cca 10 % a současně též k větší eliminaci případů, kdy oštěp dopadl naplocho a nezapíchl se, kvůli čemuž dříve vznikaly spory o platnosti či neplatnosti takových hodů. U ženského oštěpu bylo o posunutí těžiště rozhodnuto v roce 1999.
Držitelem světového rekordu v hodu oštěpem v současné podobě je Jan Železný s rekordní délkou hodu 98,48 m z roku 1996. Jan Železný je jedním z nejlepších oštěpařů historie, třikrát vyhrál olympijské hry i mistrovství světa, vytvořil šest světových rekordů a z 10 nejdelších hodů mu patří pět. Přes devadesát metrů hodil 54×. Rychlost oštěpu při odhodu údajně u Železného přesáhla i 100 km/h.[zdroj?] Také v ženské kategorii je držitelkou světového rekordu (72,28 m) v hodu oštěpem v současné podobě česká oštěpařka Barbora Špotáková (od září roku 2008 na Světovém atletickém finále ve Stuttgartu).
Velkou postavou českého oštěpu byla také Dana Zátopková (1922–2020), vítězka LOH 1952, stříbrná na LOH 1960 a dvojnásobná mistryně Evropy, svého času opakovaně držitelka světového rekordu. Medaile v hodu oštěpem získali na velkých závodech (OH, MS a ME) ještě Vítězslav Veselý, Jakub Vadlejch a Petr Frydrych. Česko je proto (vedle např. Finska) považováno za oštěpařskou velmoc.[zdroj?]
Krátce po změně těžiště začal Miklós Németh, bývalý oštěpař, vyrábět oštěpy s hrubým koncem, se kterými atleti házeli téměř stejně daleko. Tento typ oštěpů v roce 1991 IAAF zakázala a tyto rekordy byly anulovány.[1] Tímto oštěpem nejdále hodil Fin Seppo Räty dne 2. 6. 1991 a to do vzdálenosti 96,96 metrů.[2][3]